|
|
|
|
Barva srsti kočky závisí na malých pigmentových zrnkách - melaninech, mezi kterými jsou rozdíly jak ve formě a velikosti, tak i v množstvích na jednotlivých chlupech. Barvy, které se u koček běžně vyskytují, pocházejí ze dvou základních druhů melaninů. Existuje tzv. eumelanin, který způsobuje černou barvu, a phaeomelanin, se kterým je spojena červená barva. Tvar a množství pigmentových zrn se mění, a tím se mění i barva srsti koček. Tyto změny mají svůj řád a dědí se z generace na generaci.
Nejběžnější barvou srsti je černá barva, která spolu se zrzavou tvoří soubor nejzákladnějších barev. Tyto dvě barvy se vyskytují i u velkých koček, kde je projev melanismu nejpatrnější u levharta. V důsledku genetické změny obsahuje levhartí kůže a srst velké množství černého pigmentu. Melaničtí levharti, kteří byli původně považování za samostatný poddruh, jsou známí jako černí panteři a nejvíce se vyskytují ve vlhkých a hustých lesích jižní a jihovýchodní Asie. Genetické změny, které proběhly u černého pantera, známe i z našeho blízkého okolí. Projevily se u kočky domácí v průběhu její domestikace. Příčiny těchto změn dnes již nejsou známy a pravděpodobně je už ani nikdo neodhalí.
Nejrozšířenější kočkou na celém světě je černá kočka domácí, tedy obyčejná kočka, která nenáleží k žádnému plemeni. Mnoho těchto koček má dokonce svůj pracovní úkol - musí hlídat stavení na venkově před hlodavci.
Jelikož se kočky domácí předvádí na výstavách, byly pro ně zpracovány standardy posuzování. Standardy kladou přísné požadavky na utváření jednotlivých tělesných partií. Jedním z hlavních kritérií je harmonie mezi tělesnými proporcemi a fyzickou i psychickou kondicí. Pravidelná chovatelova péče by se měla zrcadlit v lesklé černé srsti. Oči těchto koček mají většinou barvu některého ze zelených odstínů.
Evropská černá kočka bývá řazena do skupiny krátkosrstých plemen. Někdy se též může uplatnit kritérium základní neředěné barvy. Významnou roli mezi hlavními požadavky na vzhled evropské kočky hraje požadavek na čistotu plemene, kdy na kočce nesmí být patrné žádné křížení s jiným plemenem. Srst je vyžadována krátká, hustá, pružná a černá s výrazně havraním leskem. Narezlý či šedavý odstrín, případně i bílé chlupy ve skupinkách jsou považovány za chybu. Podle standardu se přijatelná barva očí pohybuje v rozmezí od zelených odstínů až po jantarovou barvu.
Britská černá kočka patří mezi jedno z plemen, která byla vystavována už na výstavě v londýnském Crystal Palace koncem 19. století. K vyšlechtění plemene byli vybráni nejlepší jedinci z britských pouličních koček. Jak vypadá ideální britská kočka? Taková kočka je mohutná, středně velká a svalnatá. Charakteristickým znakem je široký hrudník, masivně stavěné tělo a nízké nohy s kulatými tlapkami. Britská černá kočka má krátkou, velmi hustou a jemně texturovanou srst, která mírně odstává od těla. V dnešní době musí být britská černá kočka na první pohled odlišná od evropské. Tuto odlišnost zdůrazňují kulaté, výrazné a velké oči s měděnou nebo sytě oranžovou barvou.
Perská černá kočka má dlouhou historii, která sahá až do 16. století. Na perských kočkách byly zřetelné znaky po angorských kočkách, které se však podařilo díky důsledné chovatelské práci odstranit. Co se týče standardů vzhledu, ty po perských kočkách vyžadují mohutné svalnaté krátké tělo na nízkých nohách. Typickým znakem perské kočky musí být masivní kulatá hlava, která má klenuté čelo s plnými tvářemi, krátkým a širokým nosem. Oči perských koček jsou kulaté a výrazné se sytě oranžovou až měděnou barvou. Perská kočka má mít velmi jemnou a hedvábnou srst, která se vyznačuje výraznou havraní černí až ke kořínkům chlupů. Pro mláďata platí mírnější požadavky, např. šedá podsada či nejstejnoměrná čerň, jelikož barva srsti je definitivně usazená až u dospělé kočky.
Orientální černé kočky patří do skupiny krátkosrstých koček se základní plnou barvou. Orientální černá kočka byla uměle vyšlechtěna v polovině 20. století spojením siamských a černých krátkosrstých koček. Orientální černá kočka má podobně jako siamská kočka mimořádně štíhlé tělo a s vysokýma jemnýma nohama a dlouhým, tenkým ocasem. Rovněž i hlava je klínovitá a spíše dlouhá, jejíž linie vytváří dokonalé přímky. Orientální kočky jsou považovány za ukázku pravé kočičí elegance díky černé barvě, štíhlosti a zeleným očím.
Díky shodnosti všech ukazatelů (s výjimkou délky srsti) bývá exotická černá kočka řazena do sejných soutěžních skupin s perskými kočkami. Charakteristické znaky exotické černé kočky jsou výrazně zavalité tělo, nízké nohy, krátký a široký krk s kulatou a masivní hlavou. Exotickou kočku dále charakterizují velké, zářivě měděné oči, krátká hustá srst s uhlově černou barvou.
Máte-li doma kočku, která uvedené požadavky nesplňuje, vůbec to nevadí. Kočky kolem sebe šíří pohodu a klid, takže pokud i vaše kočka přináší pohodu a klid, je všechno v pořádku.
Další zajímavé články naleznete v našem přehledu nebo v OK poradně.
