|
|
|
|
Nejdůležitější při podávání vína je jeho teplota a sklenice, ve které je podáváno.
Obecně vzato existují doporučené teploty pro podávání jednotlivých druhů vín, prakticky se však naše zkušenosti z těchto pravidel často vymykají.
Sekty bychom měli podávat při 5 – 8°C, suché bílé víno při 10 -12 °C, sladké bílé víno v teplotě 12 – 18°C, růžová vína v teplotě 10 – 14°C, lehké červené víno vychlazená na 12 – 15°C a těžší a starší červené víno při 15 – 20°C.
Toto pravidlo není schopno pojmout rozdíly mezi víny, jednotlivé nuance v nich. Zobecníme li, může platit, že čím je víno mladší a lehčí, mělo by být podáváno chladnější, čím je starší a plnější, tím vyšší teplota mu prospívá.
Je známo několik mladých červených vín s ovocným charakterem, kterým nejvíce sluší teplota 8°C i velmi plná bílá vína zrající v sudu barrique, která se nejlépe rozvinou při teplotě 18 – 20°C. Někteří výrobci uvádějí na kontraetiketách ideální teplotu vína při konzumaci.
Hosté Vám určitě odpustí malou diferenci v teplotě vína, kterou lze upravit na stole dochlazením či přihřátím, ale rozhodně by Vám neměli odpustit nevhodné sklo. Pro každé víno existuje vhodná sklenka, ve které nejlépe vynikne jeho barva, buket a chuť.
K základnímu vybavení domácnosti by měly patřit sklenice na sekt (rozhodně vysoké flétny - misky ponechte na sladké sekty či zmrzlinu), na bílé mladé a starší víno, na červené mladé a starší víno a na sladká vína.
Sklenice musí být z čirého kvalitního skla bez broušení či barevných ornamentů. O reklamních a jiných nápisech kdekoliv jinde než na dýnku sklenice ani nemluvě. Tato řada sklenic se dá ještě postupně rozšiřovat o další nutné skleničky, např. na rosé, vína Bordeaux či Burgund.
Nezapomeňte na vhodné sklenky na vodu či minerálku.
Starší vína (zejména červená) je třeba nechat před podáváním rozdýchat. Doba, po kterou budete mít láhev otevřenou v místnosti, kde bude víno konzumováno je individuální a pohybuje se mezi 15 až 90 minutami. Vína archívní a vína se sedlinou je třeba před podáváním dekatovat. Při dekatování víno pomalu přeléváme do karafy či džbánku. Opatrným přelitím oddělíme čisté víno do karafy a sedlinu ponecháme v láhvi. Krouživými pohyby vínem opatrně v karafě mícháme a tím jej provzdušníme.
Současné tvary a materiály skla jsou výsledkem dlouholeté práce a zkušeností sklářských mistrů, požadavků gastronomie a zákazníků. Vždyť první zmínky o skle pochází z Egypta, již z doby 3300 let př. n. l. Snad bychom si mohli připomenout historii středověkého benátského skla, známého především svými krásnými tvary a dokonalým provedením. Kdo by neznal benátská zrcadla a lustry, jimiž se pyšní nejeden hrad či zámek u nás. Od benátských mistrů se pak učili i Čeští mistři. Počátky českého skla sice můžeme počítat již od 11. století, ale sklářskou velmocí se Čechy stávají až v 17. století za vlády Rudolfa II.
Není na světě země, která by se mohla pyšnit tak dlouho nepřerušenou tradicí ve sklářství, jako je u nás.
Asi jen těžko dnes budeme hledat někoho, kdo začal hledat pro různá vína vhodný tvar sklenice. Pravdou však zůstává, že tento požadavek vedl k vývoji různorodých tvarů sklenic, jež se přizpůsobují dané odrůdě a v nichž pak může dokonale vyniknout charakter vína.
Dřívější sklo mělo především praktické využití a proto tak muselo i vypadat. Podívejme se na různá žebrování či hráškové sklenice. Ty pak jen z těží vypadly z mastné ruky při velkolepém hodokvasu. Jen v čistém, průzračném, nebarveném skle bez ozdob, ornamentů a světelných lomů však mohou vyniknou nejkrásnější tóny barev vín bílých, růžových a červených, jakož i jemné perlení nepatrných kuliček vzduchu vín šumivých. Na tom se bezesporu shodnou všichni odborníci. Tu nejkrásnější jiskru vína zjistíme tak, že sklenici naplněnou vínem přidržíme proti plamenu zapálené svíce a pak můžeme pozorovat nejjasnější třpyt prosluněných vinic odrážející se ve víně.
Dalším vjemem, který může při degustaci vína lahodit našem nosu, je jeho vůně.
Můžeme říci, že žádný univerzální tvar sklenice, jež by rozvinul vůni ve vínech, neexistuje. Tvar a velikost kalichu v němž se plně a intenzivně rozvine vůně vína, se řídí poměrně jednoduchými pravidly. Bílá vína tak vyžadují sklenice střední velikosti, červená vína pak velké sklenice a ty malé, jsou určeny pro destiláty. Máme-li nalito správné množství vína, správné teploty, pak jen na tvaru kalichu záleží, jak se rozvine vůně vína. Je známo, že velké sklenice naléváme do jedné čtvrtiny a malé do jedné třetiny. U vín šumivých lze sklenku naplnit až po okraj. Jakmile nalijeme víno do sklenice, začne se okamžitě uvolňovat jeho aroma. Zakroužením sklenicí tak, aby se víno přelévalo po její stěně, zvýšíme tak intenzitu jeho aroma. Všechny aromatické látky, by měly být cíleně vedeny k nosu a proto má kalich většina sklenic na víno v horní části zúžený.
Další zajímavé články naleznete v našem přehledu nebo v OK poradně.
