|
|
|
|
Hodinky jsou dnes nezbytnou částí našeho života. Víte, jak kolikrát za den se na hodinky podíváte? Plynutí našeho života dává řád právě čas - neustále ubíhající hodiny, které nám ukazují hodinky nebo hodiny. Tyto hodinky a hodiny ukazují čas ručičkami na ciferníku, případně i číslicemi, které se v pravidelných intervalech mění. To jsou ovšem moderní výdobytky. Je zajímavé sledovat, jak lidé sledovali čas kdysi, když tyto výdobytky neměli.
Původně sledovali lidé čas podle střídání dne a noci nebo podle ročních období. Hodiny ale nerozlišovali. V období starověku, hovoří se přibližně o 5. - 4. tisíciletí př. n. l., už lidé čas začali měřit zařízením, které může přípomínat hodiny. K tomu jim sloužily nejčastěji tzv. gnómony, což je slovo řeckého původu a znamená poznávač - v tomto případě ukazatel.
Gnómon je opracovaný kámen (často například obelisk), který ční ze země, a to buď přímo kolmo, nebo přesněji ve směru zemské osy. Svým stínem umožňuje rozlišovat čas podobně, jak to známe ze zařízení sluneční hodiny. Bohužel gnómony měly jednu nevýhodu - přesně ukazovaly pouze v den jarní či podzimní rovnodennosti, takže později se objevovaly gnómony s více číselníky - pro každý měsíc zvlášť. Mezi nejznámější gnómony patří například obelisk na náměstí svatého Petra v Římě, který je vysoký 35,5 metrů a v roce 35 n. l. byl dopraven z Heliopolisu, který leží nedaleko dnešní Káhiry.
Gnómony jsou rovněž součástí slunečních hodin. Ano, je to onen výčnělek, který má podobu tyče nebo kamenného stojanu (na starších hodinách), vrhající stín na ciferník, který se nachází pod ním buď ve vodorovné poloze, nebo ve svislé poloze.
Později se začaly objevovat přesýpací hodiny. Velmi často se hovoří o 11. století, kdy tyto hodiny patrně pomáhaly při orientaci lodí na moři ve spolupráci s magnetickým kompasem. První důkaz o tom, že se přesýpací hodiny opravdu používaly, ale pochází až ze 14. století, kdy se objevily na obrazu malíře Ambrogia Lorenzettiho. Od 15. století již byly přesýpací hodiny používány na nejrůznějších místech a odvětvích tehdejšího života.
Dalším způsobem měření času byly vodní hodiny. Ty jsou založeny na soustavě nádob, jimiž protéká voda. Tyto hodiny ukazují plynutí času prostřednictvím změny výšky vodní hladiny, případně změny polohy plovoucího plováku. Tyto hodiny se často objevovaly především ve staré Číně.
O objev principu kyvadlových hodin se významnou měrou zasloužil italský učenec Galileo Galilei. Při svých pozorováních vycházel z principu matematického kyvadla. V roce 1580 zjistil, že při jednotlivých délkách kyvadla trvají výkyvy přibližně stejně dlouho. Ihned ho napadlo, že tohoto principu by bylo možné využít pro regulaci chodu hodin. Předběhl svoji dobu o více než 70 let. Tak dlouho totiž trvalo, než první kyvadlové hodiny zkonstruoval nizozemský matematik a fyzik Christiaan Huygens.
Svým způsobem se jedná o jeden ze zázraků moderní doby. Kdyby atomové hodiny šly déle než milion let, hodinky by se neodchýlily od skutečného astronomického času ani o jednu vteřinu. Je to nejpřesnější způsob měření času, který nachází své uplatnění zejména při vědeckých pokusech.
Digitální hodinky využívají k pohonu elektřinu z baterií. Přesné jsou díky drobnému krystalu křemíku, který je elektrickou energií nucen kmitat mnohotisíkrát za sekundu. Mikročip potom změní tento signál na číslice, které se pravidelně - tedy každou sekundu, mění na displeji. A takto fungují digitální hodinky.
Přenosné mechanické hodiny se objevily v Německu přibližně kolem roku 1500 a do dějin vešly pod názvem Norimberské vejce. Tyto mechanické hodinky získaly název podle pouzdra, které bylo ve tvaru vajíčka.
1) Nikdy nesmí chybět zdroj energie. Tím je buď závaží, nebo pružina s natahovacím zařízením, anebo zdroj elektrické energie - nejčastěji baterie.
2) Soustava ozubených převodů přenáší energii od zdroje k tzv. oscilátoru, kterému se někdy také říká regulátor.
3) Zmíněný oscilátor nebo též regulátor řídí - tedy reguluje - rychlost otáčení krokového kola. Na tomto krokovém kole potom závisí přesnost hodin.
4) Nakonec nesmí chybět ani indikační zařízení, díky jemuž poznáme, kolik hodin právě je.
5) Často se též přidávají další zařízení. Nejčastěji se jedná o různá bicí či hrací strojky, indikace data, případně i polohy Slunce, Měsíce a podobně.
Orloj je zvláštní druh mechanických hodin, které neukazují pouze čas, ale často ukazují rovněž postavení nebeských těles. Zpravidla se jedná pouze o Slunce a Měsíc, jelikož zobrazení postavení dalších nebeských těles by vyžadovalo helicentrickou soustavu, která nebyla v době vzniku většiny orlojů z ideologických důvodů přípustná. Díky zobrazování postavení nebeských těles jsou orloje považovány za předchůdce dnešních planetárií.
Historie orlojů sahá až do starověku, kdy byly rovněž konstruovány. Způsob jejich konstrukce však byl později zapomenut, takže se znovu objevil až ve 14. století. Na přelomu středověku a novověku byly orloje konstruovány jako vrcholný produkt soudobé astronomie, matematiky a mechaniky.
V České republice jsou známé dva orloje - orloj v Praze a orloj v Olomouci. Méně známý český orloj je také v Prostějově na radnici. Často lze na orloj narazit například ve Francii nebo v Německu, a to v městech Rouen, Štrasburk, Heilbronn a dalších.
Další zajímavé články naleznete v našem přehledu nebo v OK poradně.
