|
|
|
|
Čelo střechy:
okraj střešní roviny v její štítové části; levé a pravé čelo.
Čepování:
spojení, u něhož je jeden ze spojovaných prvků opatřen čepem tj. výstupkem, který přesně zapadá do otvoru - dlabu v prvku druhém, v případě, že tento dlab proniká skrz, hovoříme o procházejícím čepu.
Fošna:
široké, více než 4 cm tlusté dřevo.
Hambalek:
trám, který slouží k podpoře a provázání krokví při jejich větší délce. S krokvemi je spojen plátováním nebo čepováním, objevuje se ve všech příčných vazbách. Nejvýše položený, žádnými podlahami nezatížený hambalek se též nazývá hřebenový hambalek.
Hrotnice:
sloupky podpírající v krovu krokve valbového nároží (nad polygonálním závěrem chóru nebo i u věžových střech a helmic).
Hřeben střechy:
horní, většinou vodorovná hrana střešních rovin.
Hřebenová vaznice:
podélný prvek umístěný těsně pod hřebenem
Kampování:
spojení dvou (většinou vzájemně se křížících) prvků, které neleží v jedné rovině. Na spodní straně horního je vyříznut kamp, který přesně zapadá do sedla (dlabu) na vrchní straně dolního prvku.
Kleština:
zdvojený prvek upevněný z obou stran na vyztužované prvky, které svírá a stahuje, spojení je provedeno svorníkem nebo přeplátováním.
Krátče:
Trám v krovu, kampovaný na pozednici a pomocí patní vzpěry (svislá vzpěra se nazývá též Pateční stojka) spojený s krokvemi do trojúhelníka.
Krokevní práh:
prvek umístěný na vazné trámy kolmo na jejich směr, slouží k upevnění pat krokví v případě, že nejsou opřeny do vazného trámu.
Krokevní systém:
střešní konstrukce nesoucí střešní plášť tvořená tuhým trojúhelníkem vazného trámu s dvojicí krokví.
Krokve:
šikmé párové prvky krovu nesoucí střešní plášť. Obvykle jsou začepovány, plátovány nebo zapuštěny do vazného trámu, eventuelně se opírají do Krokevních prahů nebo přímo do pozednic (smíšená konstrukce). V nárožích či úbočích střech jsou to tzv. nárožní krokve (rohovky) či úboční krokve (úžlabnice). K nim se připojují zkrácené krokve neboli Šifty. Podkrokevnice jsou párové vzpěry umístěné do příčné vazby s malým odstupem od krokví paralelně s nimi.
Krov:
nosná konstrukce střechy.
Lamelová prkenná střecha:
samonosná střešní konstrukce složená z přibližně dvoumetrových prkenných dílců navzájem spojených do podoby prostorové sítě.
Ližina:
horizontální prvek stolic podélného vázání čepovaný nebo plátovaný na sloupky stolic. Podle vztahu k vodorovnému prvku příčné vazby rozlišujeme ližinu vrchní, vrchní odsazenou a spodní.
Námětek:
prvek, který u krovů krokevní soustavy kryje patní oblast krokví, jeho konce tvoří obvykle okapní hranu střechy; je-li ze strany přibitý na krokev, hovoříme o tzv. bočním námětku.
Námětkové krokve:
krokve postranních pultových střech u vícelodních halových kostelů, které jsou uložené na koncích krokví střechy nad střední lodí. Zpravidla jsou pevně uloženy na obvodové zdi.
Nároží střechy:
průsečnice dvou střešních rovin skloněných různými směry, na jejímž spodním konci tvoří okapové hrany vnější roh. (srovnej též: Úbočí).
Nárožní trám:
zkrácený trám v prahovém roštu, orientovaný směrem k nároží, přejímá zatížení koutových sloupků stolic a pat nárožních krokví
Nůžky:
Vzájemně se křížící vzpěry ztužující krokve v příčné vazbě.
Oboustranná rybina:
Přeplátování, které se směrem od místa nasazení ke konci mírně rozšiřuje a svým tvarem tak připomíná rybí ocas. Spoj se objevuje také v úpravě s jednostrannou (poloviční) rybinou
Okap:
vodorovný spodní okraj střešní roviny.
Omítání:
pravoúhlé zarovnání okrajů prken, fošen a trámů pomocí sekery nebo pily (tzv. omítací pila).
Ondřejský kříž:
dvě stejně dlouhá diagonálně se křížící břevna.
Osedlání:
druh vzájemného spojení prvků v konstrukci
Ostřih (nárožní čep):
Spoj, kde spodní třetina jednoho prvku zapadá mezi dvě krajní třetiny druhého prvku. Většinou je zajištěn dřevěným hřebem.
Pásek (pásek vrcholový, pásek patní):
šikmo umístěná ztužující fošna či prkno, v případě potřebného přenesení tahové síly opatřená rybinovým plátem .nebo krátká vzpěra.
Plát:
vznikne odebráním části průřezu prvku v příčném směru a svým tvarem přesně zapadá do dlabu ve druhém prvku; většinou je pak zajištěn dřevěným hřebem; podle tvaru plátu rozlišujeme přeplátování přímé, šikmé, jedno- a oboustranně rybinovité aj.
Podvlak:
odlehčovací prvek sloužící k vyvěšení vazby krovu.
Pozednice:
prvek uložený na koruně obvodového zdiva, na které přenáší a roznáší tlaky spodních trámů konstrukce krovu, zvláště vazných trámů, při větší tloušťce je nazývána pozedním trámem.
Práh:
horizontální prvek nosných obvodových zdí, základový práh na úrovni základů nebo soklového zdiva, patrový práh na úrovni druhého podlaží nebo jako práh pro usazení sloupků stolic.
Práh stolice:
vodorovný prvek položený na vazných trámech kolmo na jejich směr, roznáší tlaky od sloupků stolic na více trámů.
Protézování:
nastavení dřevěných prvků ve směru vláken.
Průběžný sloupek:
od vazného trámu až do hřebene sahající sloupek, k němuž jsou ve vrcholu z obou stran přiloženy krokve, plátováním nebo čepováním se k němu v příčném směru připojují hambalky a v podélném směru průvlaky, v obou směrech pak šikmé ztužující pásky či vzpěry. Tyto průběžné sloupky bývají součástí štítových vazeb (nebo i zděných štítů). Sloupky, které začínají až na některém z hambalků nazýváme visutými sloupky.
Přeplátování:
spoj používaný k zajištění rovinného pevného úhlového spojení dvou prvků v rohu, při křížení a prodlužování; většinou je zajištěn dřevěným hřebem. Výřez v jednom prvku, do něhož zapadá Plát (viz) upravený v druhém, se nazývá dlabem.
Příčná vazba:
část krovu vymezená párem vzájemně o sebe vzepřených krokví.
Příčná plná vazba:
zesílená příčná vazba vyztužená vazným trámem, vzpěrami, stolicemi nebo věšákovými sloupky, vytváří vazbu krovu; v každém poli vymezeném dvěma plnými příčnými vazbami je obvykle několik mezilehlých příčných vazeb.
Příokapní stolice:
u krovů vaznicové soustavy nízká stojatá stolice o výšce nadezdívky nad stropními trámy, na ližině této stolice spočívají spodní konce krokví.
Rameno:
Vzpěra probíhající přeplátováním přes sloupek (zastarale Nůžková vzpěra)
Rozměření spojů:
rýsování na povrchu trámů ukazující polohu budoucích dlabů.
Rozpěra:
vodorovný prvek přenášející u vícenásobných věšadel a vzpěradel tlakové síly mezi horními konci věšákových sloupků, u ležaté stolice mezi ležatými sloupky nebo vodorovný prvek začepovaný mezi nebo plátovaný na nosné prvky.
Sběžiště:
na hřebeni střechy místo, do něhož se sbíhají dvě valbová nároží nebo jedno úžlabí a jedno nároží.
Sedlo:
prvek umístěný mezi sloupkem a průvlakem, slouží k lepšímu roznesení zatížení, často je podepřen pásky.
Skružová vazba:
Příčná vazba tvořená sbíjením krátkých fošen řezaných do tvaru oblouků.
Slemenní vaznice:
u krovů vaznicové soustavy vaznice podpírající „krokve“ pod hřebenem, bývá podepřená sloupky nebo stolicemi (zastarale slemeno).
Socha:
sloup, který je součásti štítové zdi nebo přímo vazby krovu, obvykle je opřený do země a dosahuje až k slemenové vaznici (viz: Průběžný sloupek). Střešní socha stojí na vazném trámu, Zkrácená hřebenová socha sahá od země až k nejvyššímu z hambalků.
Střecha:
Celek tvořený krovem (krokevní nebo vaznicové soustavy) nesoucím střešní krytinu (střešní plášť); střešní rovina je ohraničená okapem, okraji a hřebenem, u půdorysně lomených střech také střešním úžlabím, nárožím nebo prolomením; z čelní strany je střecha ukončena štítem nebo valbou.
Střešní bednění:
vrstva prken přibitá na krokve, slouží jako podkladní vrstva pro střešní krytinu.
Střešní lať:
lať připevněná ve vodorovném směru ke krokvím či střešnicím, slouží jako podkladní vrstva pro střešní krytinu.
Střešní nástavby:
prvky vystupující z roviny střechy a zajišťující rozšíření, osvětlení a větrání půdního prostoru (např. vikýře, altány, lucerny).
Střešnice (lemězy):
vaznicemi podepřené prvky nesoucí střešní plášť (rozdílné od Krokví).
Šifty:
zkrácené krokve, které se připojují z jedné či z obou stran k nárožní krokvi (rohovce) nebo úboční krokvi (úžlabnici).
Táhlo:
trám vynášející podpůrnou konstrukci věšadlovou, vzpěradlovou či kombinovanou.
Trám: nosný prvek zhotovený z hraněného dřeva; veškeré trámy v jedné konstrukční rovině tvoří vazbu krovu.
Úbočí (střešní úbočí):
Průsečnice dvou střešních rovin skloněných různými směry, na jejímž spodním konci vytváří okapové hrany vnitřní roh. (srovnej též: Nároží).
Úboční trám:
Zkrácený trám v prahovém roštu, orientovaný směrem k úbočí, přejímá zatížení pat úbočních krokví
Vazné trámy:
prvky, na kterých je vyložený krov.
Vaznice:
U krovu vaznicové soustavy prvek orientovaný rovnoběžně s hřebenem, podpíraný příčnými stěnami nebo sloupky a nesoucí střešnice případně ve zvláštních případech krokve (dlouhou dobu byl termín vaznice používán pro všechny průběžné podélné prvky v krovu, nezaměňovat proto s rámy stolic.
Vaznicová krovová soustava:
Konstrukce střechy, kde jsou vaznicemi neseny střešnice s krytinou.
Vazný trám:
hlavní nosník v příčné plné vazbě.
Věšadlo:
podpůrná konstrukce, kde je Hlavní nosník vynášen pomocí centrálně umístěného sloupku (Věšáku) se symetricky umístěnými věšadlovými vzpěrami (jednoduché věšadlo), dvojité věšadlo má věšáky dva, vícenásobné i více. V takových případech jsou vždy mezi dvěma věšáky použity vodorovné rozpěry
Věšák:
u věšadla svislý dřevěný prvek, na kterém jsou zavěšeny hambalky a vazný trám, celek je vyztužen vzpěrami.
Větrná lišta:
prkno sledující čelní hranu střechy.
Volná vazba:
příčná vazba krovu vysunutá před líc štítové zdi, její krokve obvykle spočívají na převislých koncích ližin či vaznic podélného ztužení (ve Švýcarsku se nazývá visutou vazbou, v Porýní visutým štítem). Často je tato vazba doplněna o Pateční stojky.
Vzpěra příčné vazby:
Nepřesně užívaný výraz pro ležaté sloupky stolic.
Vzpěra:
šikmo orientovaný ztužující prvek přenášející tlakové síly, většinou začepovaný, méně často plátovaný (viz: Pásek); vzájemně překřížené vzpěry tvoří Nůžky nebo Ondřejské kříže. Krátké vzpěry se nazývají též Pásky.
Vzpěradlo:
nosná konstrukce, kde je horizontální prvek podepřen zespodu dvěma vzpěrami směřujícími z obou stran do jednoho bodu (jednoduché vzpěradlo). Konstrukce o dvou či více podpůrných bodech se nazývají dvojitá či vícenásobná vzpěradla. V takových případech jsou vždy mezi dvěma podpůrnými body použity horizontální rozpěry.
Zadrápnutí:
spojení dvou prvků, z nichž jeden je šikmo přiložen ke dvěma podélným stranám druhého.
Zapuštění:
spojení dvou šikmo na sebe orientovaných prvků, které do sebe vzájemně zapadají mělkými výstupky.
Zavětrování (zavětrovací lať):
dřevěný prvek přibitý na spodní stranu krokví šikmo k hraně okapu, slouží jako podélné ztužení u krovů krokevní soustavy.
Zazubení:
spojení, kde jsou na styčných plochách vzájemně do sebe zapadající zuby zabraňující posunu spojovaných prvků.
Zhlaví:
vzdálenost mezi posledním spojem a koncem prvku, zabraňuje ustřižení a posunutí.
Další zajímavé články naleznete v našem přehledu nebo v OK poradně.
