|
|
|
|
Při výběru fotoaparátu je to podobné jako při koupi auta. Nezáleží na tom kolik máte peněz, ale jaký jste řidič. Nebo fotograf.
Pokud je pro vás focení koníčkem, znáte význam termínů jako E-TTL, hloubka ostrosti či CMOS, pak pravděpodobně poradit nepotřebujete. Před ostatními je základní otázka následující:
Digitální zrcadlovka se od kompaktu liší především výměnnými objektivy, kvalitnějšími snímky a vyšší cenou. Bývá také větší a těžší, takže se nevejde do kapsy ani kabelky.
Přestože ovládání je stejně snadné jako u kompaktů, hodí se především pro ty, kdo chtějí proniknout do tajů fotografie hlouběji.
Se zrcadlovkou nenatočíte video, během focení se musíte dívat pouze do hledáčku (výjimkou jsou některé zrcadlovky Olympus) a dříve nebo později budete muset investovat do dalšího objektivu.
Kompakt je menší a umí natáčet také video. Má pevně uchycený objektiv, takže se nemusíte starat o prach uvnitř a ovládání je redukované jen na mačkání spouště.
Snímky v horších světelných podmínkách nejsou tak dokonalé, ale pokud neprahnete po vekoformátových zvětšeninách, ničeho si nevšimnete.
Důležitější než počet megapixelů je rozsah přiblížení a oddálení (zoom) objektivu. Udává se v násobcích (3x, 10x), ale v praxi jsou zásadnější hodnoty „ohniskové vzdálenosti“.
Ta udává interval oddálení a přiblížení v milimetrech. Na snímek z fotoaparátu s hodnotami 35 až 105 mm (3x zoom) toho nedostanete v malé místnosti tolik jako při použití rozsahu 28 až 84 mm (také 3x zoom).
Pro velké přiblížení je zase důležitá druhá hodnota tohoto intervalu.
U nejlepších kompaktů se pohybuje kolem 500 mm a za dobrých světelných podmínek si s nimi můžete troufnout i na letecký den.
Můžete se setkat s tvrzením „čím víc megapixelů, tím lépe“. To ovšem platí jen tehdy, pokud uvažujete o zhotovení snímků větších než 15 x 20 cm. I nejlevnější kompaktní fotoaparát má rozlišení pět megapixelů, které pro zmíněný rozměr (a všechny menší) na prosto stačí. Vyšší hodnoty využijete především pro výřezy a potlačení ruchů a chyb. Pro fotografie běžného formátu 10 x 15 cm vystačíte jen se dvěma megapixely.
Kdo chce opravdu dobré výsledky, ocení „motivové režimy“. Díky jim fotoaparát pozná, že právě snímáte dítě, fotbal, krajinu nebo naopak květ.
Jejich nastavení je jednoduché, stačí otočit kolečkem či v menu přístroje vybrat příslušný symbol. Po jeho zvolení už stačí jen mačkat spoušť. Režim pro rychle se pohybující objekty většinou najdete pod piktogramem běžce, portrét označuje silueta hlavy a pro focení v noci se hodí ikona měsíce.
Každý výrobce označuje motivové režimy trochu jinak, ale výsledek bývá stejný.
Mnoho lidí si myslí, že stabilizátor zaručuje kvalitní a nerozmazané fotografie. Pravdou je, že s ním docílíte lepších snímků za šera, ale za jízdy autem vám moc nepomůže. Nehodí se pro snímání předmětů v pohybu a neporadí si ani s prudkým trhnutím.
Budete-li vybírat fotoaparát se stabilizátorem, trvejte na optickém, protože přínos elektronického je velmi omezený.
Kompakty většinou využívají k pohledu na fotografované objekty displej. Vidíte na něm vše co bude na výsledném snímku a navíc ještě informace o zvoleném režimu, zbývajících fotkách, které se ještě vejdou do paměti, případně další více méně užitečné informace. Většina dnešních přístrojů má displej s úhlopříčkou kolem dvou palců (asi 5 cm), což lze považovat za přijatelné minimum. Větší hodnoty poskytují vyšší komfort, ale rychleji spotřebovávají akumulátor. Některé displeje mají vylepšenou čitelnost na slunci, což oceníte zejména na letní dovolené u moře.
Během delšího focení představují největší problém baterie. Zatímco někteří výrobci používají speciální akumulátory, které musíte dobíjet v nabíječce dodané s fotoaparátem, jiní preferují klasické tužkové články. Ty jsou za pár korun dostupné téměř po celém světě. Existují samozřejmě také dobíjecí tužkové akumulátory, šetřící při častějším používání kapsu. Nabíječka však nebývá součástí balení fotoaparátu. Pro ukládání snímků využívají kompaktní fotoaparáty paměťové karty. Existuje několik formátů, které nelze navzájem zaměňovat. Jaký typ se hodí do vašeho přístroje, zjistíte většinou na jeho krabici nebo v návodu. Obecně lze doporučit karty s co největší kapacitou, i když je třeba zvážit, kolik fotek naráz budete pořizovat. Velikost snímků se odvíjí především od rozlišení (počtu megapixelů) a například na gigabajtovou kartu uložíte při použití pětimegapixelového fotoaparátu zhruba 500 fotografií. Nejlevněji v poměru ke kapacitě vyjdou karty typu SD. Vyplatí se kartu koupit spolu s fotoaparátem.
Za kompakt můžete utratit od 2500 Kč do 16 000 Kč s DPH. Přístroje s větším rozsahem zoomu, slušným displejem a stabilizátorem pořídíte cca od 6000 Kč s DPH. K ceně musíte připočítat paměťovou kartu, která bývá málokdy součástí balení, pouzdro a případně akumulátory a nabíječku. Nenakupujte pod tlakem, pečlivě si zvolte. Prostudujete technické parametry přístrojů. Zamyslete se nad svými potřebami a soustřeďte se na jednoduchost používání, ovládání, tvar a rozměry. Nenechte si vnutit funkce, které nepotřebujete a nezapomeňte, že prodavač může být veden snahou prodat, což se Vám na internetu stát nemůže.
Další zajímavé články naleznete v našem přehledu nebo v OK poradně
